Portugalsko: země na konci světa, díl 1.

Nejkrásnější pobřeží, nejsmradlavější obchody s potravinami a nejvíc korkových dubů na kilometr čtvereční. To je našich 3x nej Portugalska, kam jsme se na 10 dnů v tandemu podívali začátkem září 2011.Cesta do Portugalska pro nás začala v autobusu směrem do Vídně. Vídeňské mezinárodní letiště Schwechat je co do letů na západní konec Evropy přeci jen flexibilnější a cenově přístupnější než Ruzyně.

Navíc, bytostně jsme toužili vyzkoušet si příměstský vlak CAT neboli "City Airport Train". Ne, kecám, prostě nám na letiště ujel autobus. Na vídeňském letišti jste vlakem za 16 minut a 9 euro, autobusem asi za půl hodiny a 5 euro.



Po příletu do Lisabonu míříme do autopůjčovny, kde máme zarezervované auto. Navigaci jsme předem zamítli. Nejsme přeci žádná béčka a bohatě nám stačí klasická tištěná mapa Portugalska a Lisabonu.

Chvíli naslepo jezdíme po Lisabonu. Zastavujeme na pobřeží kde by mohly být trafiky a poštěstilo se nám hned napoprvé - trafika jako vyšitá, podrobná mapa Lisabonu a mapa Portugalska za pár eurokaček.



V místě kde jsme zaparkovali se nás jakýsi místní pobuda snaží přesvědčit o… čemsi co mělo zjevně zahrnovat drobný bakšiš. Nevím, neznám, nechci, nedám! Podle mapy vyjíždíme z Lisabonu přes 17km most Vasco de Gamy směrem do vnitrozemí - naším cílem je starobylá Évora.

Název tohohle města zní jako jméno dostihového koně. Évora je pro své zachovalé historické centrum zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.



Obdivujeme trosky římského chrámu na které se dá vylézt. Míříme také do místní katedrály, která je údajně jednou z nejvýznamnějších gotických památek Portugalska. Masivní studená stavba nás ovšem odhání za pomoci podezřelé dřevěné budky a nápisu "Vstupné 10 euro".

Místo toho v záchvatu všelidského soucitu věnujeme pár drobných euromincí staré paní žebrající na schodech katedrály. Procházíme se ještě pár hodin Évorou a obdivujeme genia loci, načež vyrážíme směrem na jih do města Beja.

Fotky: Monika Kolářová

Fotogalerie k příspěvku: